Lesní koupel neboli šinrin-joku ( 森林浴 )

 

Lesní koupel I: Od Davida Bechera k NK buňkám

Existují koupele, ke kterým potřebujete vanu. Pak jsou koupele bahenní, po nichž člověk připomíná archeologický nález s překvapivě dobrou náladou. A potom je tu šinrin-joku, japonská tzv. lesní koupel, při níž se nekoupete vůbec. Což je od lesa poněkud odvážný marketing.

Princip je odzbrojujícím způsobem jednoduchý: jít do lesa, zpomalit a nějakou dobu tam opravdu být. Ne ujít sedmnáct kilometrů, pokořit osobní rekord, zkontrolovat cestou e-mail a pořídit důkazní fotografii, že jsme se zúčastnili přírody. Prostě být mezi stromy.

Pojem shinrin-yoku začala japonská lesnická správa používat v roce 1982 jako označení snadno dostupného pobytu v lese zaměřeného na jeho vnímání smysly a relaxaci.[1] Z příjemného doporučení se později stal předmět seriózního výzkumu: začal se měřit krevní tlak, tep, kortizol, variabilita srdeční frekvence, nálada a některé parametry imunity.

Než ale podlehneme dojmu, že lidstvo čekalo do roku 1982, než Japonci zjistí, že strom může být příjemnější společník než dopravní zácpa, stojí to za malou historickou odbočku.

Japonci tomu dali jméno. Evropané už dávno chodili na vzduch

Myšlenka, že krajina, klima, čistý vzduch a chůze mohou být součástí péče o zdraví, je v Evropě mnohem starší než termín šinrin-joku. A za jedním z jejích předchůdců nemusíme jezdit ani do Německa.

V Karlových Varech ji už v 18. století rozvíjel lékař a balneolog David Becher (1725–1792), jedna z klíčových postav modernizace zdejší lázeňské léčby. Becher prosazoval pití menšího množství minerální vody čerstvě a přímo u pramenů a současně požadoval během kúry více tělesného pohybu a doporučoval četné vycházky.[2,3] Dobová lázeňská léčba tím začala získávat podobu, kterou v Karlových Varech poznáváme dodnes: člověk nepřijde k prameni, aby do sebe co nejrychleji obrátil několik litrů vody a odešel si lehnout, ale popíjí, chodí a pobývá v krajině.

Becher byl přitom na svou dobu výrazně experimentálně orientovaný lékař a chemik. Jeho Neue Abhandlung vom Carlsbad z roku 1766 se věnovala chemickým a fyzikálním vlastnostem pramenů, třídílné vydání z roku 1772 už podrobněji rozpracovalo jejich léčebné využití a přepracované Neue Abhandlungen über das Karlsbad z roku 1789 mělo přes pět set stran.[2] Doporučení pít vodu přímo u vývěru zároveň přirozeně vedlo k pravidelnému docházení k pramenům a podporovalo vznik cest, alejí, korz a krytých promenád.

Krajina tehdejších Varů přitom nebyla zanedbatelným detailem. Město leželo v hlubokém údolí sevřeném zalesněnými svahy a lázeňská krajina se postupně protkávala promenádami a vycházkovými trasami.[3] Nebylo to šinrin-joku avant la lettre a Becher rozhodně nezkoumal NK buňky; přesto je tu pozoruhodná kontinuita. Dávno před japonskou lesní koupelí se ve střední Evropě rodila představa, že léčebný režim netvoří jen to, co pacient polkne, ale také to, co při tom dělá a v jakém prostředí se pohybuje.

O století později tuto myšlenku dál systematizoval německý lékař Max Joseph Oertel. V 80. letech 19. století rozvíjel takzvanou Terrainkur: dávkovanou chůzi a stoupání jako součást léčby některých oběhových obtíží. Jeho samostatný spis o léčebných terénních stanicích vyšel roku 1886.[4]

Dnešní šinrin-joku samozřejmě není Oertelova Terrainkur v japonském kimonu. Historické režimy kladly větší důraz na dávkovanou fyzickou zátěž a klimatické podmínky, zatímco lesní koupel zdůrazňuje zpomalení, smyslové vnímání a psychofyziologickou relaxaci. Příbuznost základní myšlenky je ale zřejmá: příroda přestává být kulisou a stává se součástí režimu.

Moderní německá věda na tuto tradici navazuje. Thomas Claßen a Maxie Bunz v přehledu z roku 2018 připomínají, že přírodním prostorům je dlouhodobě připisován zdravotně ochranný a zdraví podporující potenciál. Mechanismů může být několik současně: psychická regenerace, podpora pohybu a sociálních kontaktů, nižší hluk či tepelná zátěž, mikroklima a samotná zkušenost pobytu v přírodě.[5]

Ještě širší pohled nabídla roku 2021 skupina spojená s Ludwig-Maximilians-Universität München. Její systematický přehled systematických přehledů zahrnul 11 review pokrývajících 131 různých primárních studií. Příznivé signály se objevovaly zejména u psychického zdraví a kardiovaskulárních parametrů, zajímavé byly i některé imunologické výsledky. Autoři ovšem nebyli k vlastnímu oboru nijak sentimentální: pouze dva zahrnuté přehledy hodnotili se střední mírou důvěry, šest s nízkou a tři s kriticky nízkou.[6]

To je vlastně dobré shrnutí celé historie. Evropa už dávno věděla, že prostředí může být součástí regenerace a léčebných režimů. Japonci tuto starou intuici mimořádně úspěšně pojmenovali, zpopularizovali a začali ji měřit pomocí moderní fyziologie. Lidstvo zkrátka objevilo les podruhé. Poprvé intuitivně, podruhé s odběrovou zkumavkou, etickou komisí a statistickou významností.

Náš nervový systém vznikl před Excelem

Populární vysvětlení lesní terapie často začíná evolucí. Člověk se po převážnou část své historie pohyboval v prostředí podstatně přírodnějším než dnešní kanceláře, dopravní tepny a obchodní centra. Z toho ale není třeba dělat genetickou pohádku, podle níž máme hluboko v DNA zakódovanou nostalgii po smrčině.

Jisté je něco prostšího: náš nervový systém reaguje na prostředí. Město na nás neustále něco pokřikuje - auta, reklamy, semafory, mobily, zprávy, termíny a člověk, který napíše „máš minutku?“ a následně nám odebere čtyřicet sedm minut života.

Les je v tomto ohledu jiný. Listy se pohybují, světlo se mění, někde praskne větev, zpívá pták nebo šumí voda. Pozornost není vypnutá, ale není ani každých několik sekund zatahována za rukáv. Psychologie přírodního prostředí pracuje s konceptem jemné fascinace, podnětů, které nás přirozeně přitahují, aniž by vyžadovaly intenzivní řízenou pozornost.

Nemusíme přitom hledat jeden univerzální mechanismus. Les je současně vizuální a akustické prostředí, místo pohybu, změna mikroklimatu, únik od hluku i příležitost k psychickému odstupu. A také místo, kde několik desítek minut nemusíte hledět na objekt z kapalných krystalů, který s obdivuhodnou vytrvalostí požaduje vaši pozornost.

Sympatikus: požární poplach, který občas spustí i Excel

Autonomní nervový systém má, velmi zjednodušeně, dva důležité provozní směry. Sympatikus pomáhá mobilizovat organismus k akci. Výborná věc, pokud vás honí divočák. Méně výborná, pokud vás honí rozpočet. Parasympatikus se více uplatňuje při klidnějším provozu organismu, regeneraci a trávení.

V japonské studii zahrnující 485 mladých mužů vědci porovnávali přibližně patnáctiminutovou chůzi v lesním a městském prostředí. Analýza variability srdeční frekvence ukázala při pobytu v lese změny odpovídající vyšší parasympatické a nižší sympatické aktivitě.[7]

Podobným směrem míří výzkumy stresových hormonů. Metaanalýza z roku 2019 našla po pobytu v lese nižší hladiny slinného kortizolu než v městském prostředí. Současně ovšem upozornila na značnou heterogenitu studií a na zajímavý detail: některé rozdíly byly patrné už před intervencí, takže část efektu může souviset také s očekáváním. I placebo, jak známo, má nervový systém a nenechává ho doma.[8]

Čerstvá metaanalýza z roku 2026 zahrnula 11 studií a zjistila po šinrin-joku průměrné snížení srdeční frekvence přibližně o čtyři údery za minutu. Příznivě se posunuly i některé ukazatele napětí, úzkosti, skleslosti a únavy. Jenže autoři současně hodnotili jistotu důkazů metodou GRADE jako velmi nízkou, především kvůli riziku zkreslení, nekonzistenci a nepřesnosti výsledků.[9]

Dvacet minut pod bukem tedy není zelené antihypertenzivum. Je to něco méně senzačního a věrohodnějšího: lesní prostředí může krátkodobě napomáhat tomu, aby se organismus posunul z mobilizačního režimu do klidnějšího nastavení. Což není málo, zvlášť v civilizaci, která dokázala vytvořit chytré hodinky, jež nám oznámí vysokou hladinu stresu, čímž nás vzápětí ještě více vystresují.

A pak přišly NK buňky

Nejdramatičtější kapitola výzkumu šinrin-joku se týká imunity. Japonský lékař a imunolog Qing Li zkoumal takzvané NK imunitní buňky čili natural killer cells, tzv. přirozené zabíječe. Jsou součástí vrozené imunity a podílejí se na rozpoznávání a likvidaci některých virově infikovaných a abnormálních buněk. Jejich název budí dojem, že imunitní systém zaměstnává menší oddíl nájemných vrahů; biologie je, jako obvykle, méně filmová a komplikovanější.

V jedné z často citovaných Liových studií absolvovalo dvanáct zdravých mužů několikadenní pobyt v lesním prostředí. U jedenácti z nich byla po pobytu aktivita NK buněk vyšší než před cestou a průměrný nárůst činil přibližně 50 procent. Měnily se také některé buněčné proteiny související s cytotoxickou funkcí NK buněk.[10]

Právě tady internet obvykle přidá dramatickou hudbu a oznámí, že les bojuje proti rakovině. Věda si mezitím nervózně sundává brýle. NK buňky skutečně hrají roli v imunitním dozoru nad některými nádorově změněnými buňkami, ale změna jejich aktivity ve velmi malé krátkodobé studii není důkazem, že návštěvy lesa snižují výskyt rakoviny, natož že rakovinu léčí.

Je to zajímavý biologický signál, nikoli onkologická terapie. Rozdíl mezi těmito dvěma tvrzeními je přibližně stejný jako mezi zjištěním, že motor nastartoval, a jistotou, že právě proto bezpečně dojedeme do Lisabonu.

A tím se dostáváme k další otázce: co vlastně v lese působí? Je to klid, světlo, zvuk, pohyb, psychologický odstup – nebo opravdu něco ve vzduchu? Právě tam začíná příběh fytoncidů, psychiky a české lesní terapie. A tomu bude patřit druhý díl.

Autor:  David Kukla

✨ Nový díl podcastu: LESNÍ KOUPEL – neboli šinrin-joku ( 森林浴):     

 https://open.spotify.com/episode/2nPO5vno7X5SIuP2yjOaOq?si=1856c0b2e0e642df

Zdroje

1. Forestry Agency, Ministry of Agriculture, Forestry and Fisheries of Japan. 森林浴 ―いつでも森と、心をほどく。 [Shinrin-yoku – forest bathing] [Internet]. Tokyo: Ministry of Agriculture, Forestry and Fisheries; [cited 2026 Aug 27].

2. Boříková J, Bořík O. David Becher a Karlovy Vary 18. století. Sokolov: Fornica Graphics; 2013. ISBN 978-80-87194-38-6.

3. Zeman L. Lázeňské parky. Komponovaná léčebná krajina na příkladu tří západočeských lázeňských měst z 19. a počátku 20. století. Zprávy památkové péče. 2016;76(5):483-496.

4. Oertel MJ. Ueber Terrain-Curorte zur Behandlung von Kranken mit Kreislaufs-Störungen, Kraftabnahme des Herzmuskels, ungenügenden Compensationen bei Herzfehlern, Fettherz und Fettsucht, Veränderungen im Lungenkreislauf etc.: insbesondere als Winter-Stationen in Süd-Tirol. Leipzig: FCW Vogel; 1886.

5. Claßen T, Bunz M. Einfluss von Naturräumen auf die Gesundheit – Evidenzlage und Konsequenzen für Wissenschaft und Praxis. Bundesgesundheitsblatt Gesundheitsforschung Gesundheitsschutz. 2018;61(6):720-728. doi: 10.1007/s00103-018-2744-9. PMID: 29767336.

6. Stier-Jarmer M, Throner V, Kirschneck M, Immich G, Frisch D, Schuh A. The psychological and physical effects of forests on human health: a systematic review of systematic reviews and meta-analyses. Int J Environ Res Public Health. 2021;18(4):1770. doi: 10.3390/ijerph18041770. PMID: 33670337.

7. Kobayashi H, Song C, Ikei H, Park BJ, Lee J, Kagawa T, et al. Forest walking affects autonomic nervous activity: a population-based study. Front Public Health. 2018;6:278. doi: 10.3389/fpubh.2018.00278. PMID: 30327762.

8. Antonelli M, Barbieri G, Donelli D. Effects of forest bathing (shinrin-yoku) on levels of cortisol as a stress biomarker: a systematic review and meta-analysis. Int J Biometeorol. 2019;63(8):1117-1134. doi: 10.1007/s00484-019-01717-x. PMID: 31001682.

9. Andrade AM, Durães SF, Franco Netto LCR, Fenner ALD, Carvalho MAB, Franco Netto G. Short-term cardiovascular and mental health responses to Shinrin-Yoku (forest bathing): a systematic review and meta-analysis. Front Psychol. 2026;17:1707829. doi: 10.3389/fpsyg.2026.1707829. PMID: 41756503.

10. Li Q, Morimoto K, Nakadai A, Inagaki H, Katsumata M, Shimizu T, et al. Forest bathing enhances human natural killer activity and expression of anti-cancer proteins. Int J Immunopathol Pharmacol. 2007;20(2 Suppl 2):3-8. doi: 10.1177/03946320070200S202. PMID: 17903349.

11. Li Q, Kobayashi M, Wakayama Y, Inagaki H, Katsumata M, Hirata Y, et al. Effect of phytoncide from trees on human natural killer cell function. Int J Immunopathol Pharmacol. 2009;22(4):951-959. doi: 10.1177/039463200902200410. PMID: 20074458.

12. Kotera Y, Richardson M, Sheffield D. Effects of Shinrin-Yoku (forest bathing) and nature therapy on mental health: a systematic review and meta-analysis. Int J Ment Health Addict. 2022;20:337-361. doi: 10.1007/s11469-020-00363-4.

13. Faculty of Forestry and Wood Sciences, Czech University of Life Sciences Prague. Lecture on forest therapy from world's foremost expert Dr. Qing Li [Internet]. Prague: Czech University of Life Sciences Prague; 2026 Mar 26 [cited 2026 Aug 27].

14. Lesní koupel. O nás [Internet]. [cited 2026 Aug 27].

15. Plíhalová M. Pšššt! Příroda právě léčí. Respekt [Internet]. 2026 Aug 9 [cited 2026 Aug 27].