Příspěvky

Lesní koupel neboli šinrin-joku ( 森林浴 ) část 2.

Obrázek
  Lesní koupel II: Fytoncidy, psychika a návrat lesa do Česka V prvním díle jsme došli od Davida Bechera a evropské lázeňské tradice přes autonomní nervový systém až k NK buňkám. Zůstává ovšem zásadní otázka: co přesně v lese působí? Odpověď je pro vědu typická, pravděpodobně více věcí zároveň a žádná z nich se zatím nechová tak poslušně, aby se nechala označit za jedinou příčinu. Fytoncidy: zajímavý podezřelý Jedním z kandidátů jsou fytoncidy , tedy těkavé organické látky uvolňované rostlinami. V lesním ovzduší se mohou vyskytovat například terpeny jako alfa-pinen či beta-pinen a právě ty se staly jednou z možných spojnic mezi lesem a některými imunologickými změnami. Qing Li se pokusil jejich vliv částečně oddělit od samotného lesa elegantním experimentem. Účastníci tentokrát nespali pod stromy, ale v městském hotelu, kde byli vystaveni těkavým látkám z oleje japonského cypřišku hinoki. Také zde se objevily změny aktivity NK buněk. Autoři proto opatrně navrhli, že expozice fyton...
Okomentovat
Další informace

Lesní koupel neboli šinrin-joku ( 森林浴 ) část 1.

Obrázek
  Lesní koupel I: Od Davida Bechera k NK buňkám Existují koupele, ke kterým potřebujete vanu. Pak jsou koupele bahenní, po nichž člověk připomíná archeologický nález s překvapivě dobrou náladou. A potom je tu šinrin-joku , japonská tzv. lesní koupel , při níž se nekoupete vůbec. Což je od lesa poněkud odvážný marketing. Princip je odzbrojujícím způsobem jednoduchý: jít do lesa, zpomalit a nějakou dobu tam opravdu být . Ne ujít sedmnáct kilometrů, pokořit osobní rekord, zkontrolovat cestou e-mail a pořídit důkazní fotografii, že jsme se zúčastnili přírody. Prostě být mezi stromy. Pojem shinrin-yoku začala japonská lesnická správa používat v roce 1982 jako označení snadno dostupného pobytu v lese zaměřeného na jeho vnímání smysly a relaxaci.[1] Z příjemného doporučení se později stal předmět seriózního výzkumu: začal se měřit krevní tlak, tep, kortizol, variabilita srdeční frekvence, nálada a některé parametry imunity. Než ale podlehneme dojmu, že lidstvo čekalo do roku 1982, než Ja...
Okomentovat
Další informace

Když mikrobiom hladoví

Obrázek
  Aneb proč je vláknina štítem proti vnitřní kanibalizaci Po celá desetiletí byla vláknina ve výživě vnímána jako poněkud nudná, byť nepochybně užitečná složka potravy. Tradiční medicína 20. století na ni pohlížela především jako na balastní látku, čili mechanický kartáč, který podporuje peristaltiku a pomáhá předcházet zácpě. Tudíž něco mezi instalatérem a kominíkem trávicího traktu. Užitečné, jistě. Ale těžko něco, kvůli čemu byste svolávali tiskovou konferenci. S rozvojem výzkumu lidského mikrobiomu (zejména v posledních, řekněme, 20 letech) se však pohled zásadně změnil. Ukázalo se, že vláknina je důležitým zdrojem potravy pro střevní bakterie, které ji fermentují na mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména propionát, acetát a butyrát. Ten vyživuje buňky střevní sliznice a podílí se na regulaci zánětlivých procesů. Příběh se zdál poměrně jednoduchý: když vlákninu jíme, prospíváme my i naše mikrobiota; když ji nejíme, mikrobiom zkrátka jen nedostane najíst. Jak se nyní ukazuj...
Okomentovat
Další informace

Co dělají mikroplasty v naší kosmetice?

Obrázek
  Aneb proč se náš peeling někdy chová jako velmi malý ekologický darebák Ranní koupelna je místo, kde člověk obvykle očekává kartáček, ručník a tichou výčitku zrcadla. Méně už čeká, že si na obličej nanáší syntetické polymerní částice, které se po krátké kosmetické kariéře vydají do kanalizace, čističky, řeky, půdy — a v některých případech i zpět na náš talíř. Mikroplasty jsou plastové částice menší než 5 mm; mohou být záměrně přidávané do produktů, nebo vznikat rozpadem větších plastů. V kosmetice se řeší hlavně ty první: malé, poslušné a průmyslově velmi užitečné částečky, které se však v přírodě nechovají jako slušně vychovaný host, nýbrž jako návštěva, která se rozhodla zůstat několik století. Proč vůbec dáváme plast na obličej? Protože funguje. A to je na něm právě ta nepříjemná část. Plastové mikrokuličky a syntetické polymery umějí v kosmetice dělat spoustu užitečných věcí: obrušují v peelingu, dodávají hladký pocit, stabilizují emulze, zvyšují voděodolnost, vytvář...
Okomentovat
Další informace

Pravda o probioticích: reklama slibuje armádu, dorazí pár turistů

Obrázek
  Actimel aneb David Attenborough mezi funkčními potravinami Malá lahvička, velký příběh a probiotický zázrak, nebo jen pořádně oslazený jogurt s jednou z nejlepších reklamních kampaní v dějinách mléčných výrobků? Když se Actimel v 90. letech vydal z Belgie do světa, nepřišel skromně jako fermentovaný mléčný nápoj. Přišel jako malý bílý rytíř imunity v plastové zbroji, s proprietární kulturou Lacticaseibacillus paracasei subsp. paracasei CNCM I-1518 (dříve označovaného jako L. casei CNCM I-1518 nebo DN-114 001) a marketingem tak sebejistým, že by mohl prodávat dešťovou vodu jako hydroterapeutický nektar. Před lety reklamy naznačovaly výrazné zdravotní benefity a podporu dětské obranyschopnosti; po zásazích regulátorů a zpřísnění pravidel pro zdravotní tvrzení se rétorika ztišila do bezpečnější věty: vitaminy D a B6 přispívají k normální funkci imunitního systému. Což je pravda, stejně jako je pravda, že klobouk přispívá k eleganci, nikoli však automaticky k inteligenci nositele. Za...
Okomentovat
Další informace