Když mikrobiom hladoví
Aneb proč je vláknina štítem proti vnitřní kanibalizaci Po celá desetiletí byla vláknina ve výživě vnímána jako poněkud nudná, byť nepochybně užitečná složka potravy. Tradiční medicína 20. století na ni pohlížela především jako na balastní látku, čili mechanický kartáč, který podporuje peristaltiku a pomáhá předcházet zácpě. Tudíž něco mezi instalatérem a kominíkem trávicího traktu. Užitečné, jistě. Ale těžko něco, kvůli čemu byste svolávali tiskovou konferenci. S rozvojem výzkumu lidského mikrobiomu (zejména v posledních, řekněme, 20 letech) se však pohled zásadně změnil. Ukázalo se, že vláknina je důležitým zdrojem potravy pro střevní bakterie, které ji fermentují na mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména propionát, acetát a butyrát. Ten vyživuje buňky střevní sliznice a podílí se na regulaci zánětlivých procesů. Příběh se zdál poměrně jednoduchý: když vlákninu jíme, prospíváme my i naše mikrobiota; když ji nejíme, mikrobiom zkrátka jen nedostane najíst. Jak se nyní ukazuj...