BicomBrno.cz blog

  Lesní koupel II: Fytoncidy, psychika a návrat lesa do Česka V prvním díle jsme došli od Davida Bechera a evropské lázeňské tradice přes autonomní nervový systém až k NK buňkám. Zůstává ovšem zásadní otázka: co přesně v lese působí? Odpověď je pro vědu typická, pravděpodobně více věcí zároveň a žádná z nich se zatím nechová tak poslušně, aby se nechala označit za jedinou příčinu. Fytoncidy: zajímavý podezřelý Jedním z kandidátů jsou fytoncidy , tedy těkavé organické látky uvolňované rostlinami. V lesním ovzduší se mohou vyskytovat například terpeny jako alfa-pinen či beta-pinen a právě ty se staly jednou z možných spojnic mezi lesem a některými imunologickými změnami. Qing Li se pokusil jejich vliv částečně oddělit od samotného lesa elegantním experimentem. Účastníci tentokrát nespali pod stromy, ale v městském hotelu, kde byli vystaveni těkavým látkám z oleje japonského cypřišku hinoki. Také zde se objevily změny aktivity NK buněk. Autoři proto opatrně navrhli, že expozice fyton...

  Lesní koupel I: Od Davida Bechera k NK buňkám Existují koupele, ke kterým potřebujete vanu. Pak jsou koupele bahenní, po nichž člověk připomíná archeologický nález s překvapivě dobrou náladou. A potom je tu šinrin-joku , japonská tzv. lesní koupel , při níž se nekoupete vůbec. Což je od lesa poněkud odvážný marketing. Princip je odzbrojujícím způsobem jednoduchý: jít do lesa, zpomalit a nějakou dobu tam opravdu být . Ne ujít sedmnáct kilometrů, pokořit osobní rekord, zkontrolovat cestou e-mail a pořídit důkazní fotografii, že jsme se zúčastnili přírody. Prostě být mezi stromy. Pojem shinrin-yoku začala japonská lesnická správa používat v roce 1982 jako označení snadno dostupného pobytu v lese zaměřeného na jeho vnímání smysly a relaxaci.[1] Z příjemného doporučení se později stal předmět seriózního výzkumu: začal se měřit krevní tlak, tep, kortizol, variabilita srdeční frekvence, nálada a některé parametry imunity. Než ale podlehneme dojmu, že lidstvo čekalo do roku 1982, než Ja...

  Aneb proč je vláknina štítem proti vnitřní kanibalizaci Po celá desetiletí byla vláknina ve výživě vnímána jako poněkud nudná, byť nepochybně užitečná složka potravy. Tradiční medicína 20. století na ni pohlížela především jako na balastní látku, čili mechanický kartáč, který podporuje peristaltiku a pomáhá předcházet zácpě. Tudíž něco mezi instalatérem a kominíkem trávicího traktu. Užitečné, jistě. Ale těžko něco, kvůli čemu byste svolávali tiskovou konferenci. S rozvojem výzkumu lidského mikrobiomu (zejména v posledních, řekněme, 20 letech) se však pohled zásadně změnil. Ukázalo se, že vláknina je důležitým zdrojem potravy pro střevní bakterie, které ji fermentují na mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména propionát, acetát a butyrát. Ten vyživuje buňky střevní sliznice a podílí se na regulaci zánětlivých procesů. Příběh se zdál poměrně jednoduchý: když vlákninu jíme, prospíváme my i naše mikrobiota; když ji nejíme, mikrobiom zkrátka jen nedostane najíst. Jak se nyní ukazuj...